Jsem hlavou smečky, zn. Kočičí

Ano, je to tak, mám totiž doma partičku devíti stálých členů a cca dvou až třech hostujících. Je jasné, že skupinu někdo vést musí a já mám k tomu jednoznačné předpoklady.

1. Každý den ulovím jídlo pro celou smečku
2. Umožňuji přístup k mnoha teploučkým pelíškům.
3. Poradím si s bolístkou
4. Opravdu náramně umím hladit kožíšky, drbat za ušima, pod bradičkou a na bříšku
5. Dost často rozdávám dobroty
6. Když někdo zlobí, odhalím ho, dostihnu ho a vyfičím ven

Poslední bod nepatří k oblíbeným, ale skupina chápe, že pořádek musí být a tak jedinci zlobí pouze v případě, že dojde k situaci „když musíš, tak musíš…“

Život v kočičí smečce je nádhera. Většinu z mých kočičích miláčků jsem si nepořídila já, ale oni si pořídili mně. Až na nejstaršího kocoura jde o kočky v nouzi a většina z nich k nám přišla sama. Našli si mně a rozhodli se zůstat, protože se jim u nás líbilo. A to mně nesmírně těší. Užívám si chvíle, kdy jsme spolu ve vzájemné shodě. Já sedím na zahradě na lavičce a piju kávu, kočky jsou všude kolem mě, hřejeme se na sluníčku, kočky kolektivně předou a trpělivě čekají, až na ně přijde řada s mazlením.

V zimě nás samozřejmě hřeje ústřední topení, jinak je scéna stejná. V těchto chvílích se cítím skvěle, plně relaxuju a pozoruji, jak se moje vibrace zvyšují.

Terapeutický potenciál, kterým zvířata – nejen domácí miláčkové – disponují, není žádná novinka. To se ví. Víte ale, proč to tak je? Co za tím stojí? Zvířata totiž mohou být našimi učiteli. Vyšli ze stejného Zdroje, jako člověk, ale oni, na rozdíl od lidí, s ním zůstali ve spojení prostřednictvím svého vyššího Já. Tomuto spojení my, lidé, říkáme instinkt a chápeme ho jako něco primitivního. My jsme přece dál v evolučním vývoji, my se řídíme rozumem, ne nějakým instinktem, že? Jenže – nejsme náhodou vedle, jak ta jedle? Spojení se svým vyšším Já znamená být ve spojení s rozšířeným vědomím a možnost čerpat informace přímo ze Zdroje. Takže když se zvířata chovají instinktivně, přináší jim to absolutně nejvyšší možnou prosperitu pro jejich situaci v dané chvíli. Tím, že jsou ve spojení se Zdrojem, si udržují vysoké vibrace a protože stejné přitahuje stejné, nemají špatnou náladu, tyto vibrace je přesahují a vyzařují do okolí. Vysoké vibrace jsou mnohem silnější, jak nízké, proto, když jste v blízkosti např. domácí zvěře, se zvedají i vaše vibrace, vy se cítíte klidnější, zlepší se nálada, člověk se stane otevřenější a náchylnější k tomu, udělat pro svého miláčka, co mu na očích vidí. Což může narazit na nepochopení tlupy rodinných příslušníků, kteří na to mohou ublíženě poukazovat. Jenže – mají snad oni vysoké vibrace a jemný kožíšek?

Zvířata žijí přítomným okamžikem, neřeší, coby, kdyby… a neuchovávají v sobě negativní emoce. Taky jsou v menším odporu proti životním situacím – třeba proti nemoci, nebo smrti. Nebojí se jich, protože vědí, že to nic neznamená, je to jen přechod z jedné oblasti do druhé, splynutí se Zdrojem.

Čím více jsou zvířata domestikovaná, tím více je tato jejich schopnost být ve spojení se svým vyšším Já – čili instinktem – narušená. V podstatě se v tomto přizpůsobují nám, lidem. Psi jsou mnohem víc navázaní na svého pána a přebírají od něho jeho vibrace, dají se jím cvičit, jejich mozek je programován na to, aby se chovali tak, jak chce jejich člověk. Tím vším se instinkt potlačuje. Známé pořekadlo „Jaký pán, takový pes“.

Kočky se takto ovládnout nenechají, zůstávají ve své přirozenosti, jsou spokojené, když u člověka najdou jídlo a pohodlí a taky toho plně využijí, ale když se jim nějaký člověk nelíbí, jeho vibrace s nimi nerezonují, nebudou u něj ani omylem. Tedy – pokud nebudou uvězněné. Kočky si do jisté míry zachovávají svou původní nedomestikovanou podstatu a bez člověka se v klidu obejdou.

Čím nám tedy domácí zvířata pomáhají?

• Svou schopností vytrhnout lidi z jejich starostí a stáhnout je k sobě – do reality přítomného okamžiku.
• Neúnavně k lidem vyzařují pozitivní vysoké vibrace a tím je ladí do lepší nálady.
• Protože vyšší vibrace vylučují přítomnost nižších, lidi napadají radostnější myšlenky.
• Protože stejné přitahuje stejné, radostnější myšlenky k sobě přitahují události, které jsou s nimi vibračně ve shodě, zlepšují se jim životy.

Milujme proto naše zvířata, pečujme o ně a chraňme je. Za to, co pro nás dělají, si to zaslouží.

PS: Lidé i zvířata pochází ze stejného Zdroje. Liší se od sebe pouze formou, jakou se rozhodli před svým vstupem do hmotného světa přijmout. Tato forma jim umožňuje vnímat život z jiného úhlu pohledu, tím si rozšiřují svoje poznání.  Z tohoto důvodu je zřejmé, že nikdo není nadřazený, nikdo podřazený. Je důležité si to uvědomit a přizpůsobit tomu svůj přístup ke zvířatům.